|||||
Lanškrounská
Doména Sportu
   Rozhovory Tajmu

   Martin Šrámek ... volejbalový mistr republiky kadetů 2003/2004
  Martin Klusoň ... mistr republiky v míčovém sedmiboji dvojic 2005
  Libor Tomiška ... trenér a funkcionář VK Lanškroun

   
  Martin Šrámek (17 let, Lanškroun) ... 3. dubna 2004  
 
   volejbalový mistr republiky kadetů 2003/2004,
bronzový na mistrovství republiky v plážovém volejbale kadetů,
vítěz memoriálu Richarda Myslíka (mistrovství republiky v krajích),
nejlépe testujícím hráčem v republice (ročník 1986),
vyhlášen nejlepším blokařem (ročník 1986)
Ahoj Martine, především Ti gratuluji k titulu volejbalového mistra republiky v kategorii kadetů, kterého jsi nedávno se svými spoluhráči v Odolce dosáhnul. Je to Tvůj doposud největší úspěch nebo si něčeho ceníš daleko více?
Ahoj Žbyňďo! Moc děkuji. Jsem rád, že se po dlouhé době zase spolu setkáváme. Titul se spoluhráči v Odolce to bylo něco úžasného, takové obrovské zadostiučinění za celou dlouhou sezónu, která byla velmi těžká, jak po psychické, tak i po fyzické stránce. Ano, cením si toho nejvíc, ale doufám, že to nebylo naposledy.
Slyšel jsem, že jsi na sebe vzal i odpovědnou roli kapitána družstva, je to pravda?
Je to pravda. Moc si toho vážím, že mě trenér i hráči zvolili za kapitána týmu. Byla to velká zodpovědnost, ale kluci byli super. Všichni jsme táhli za jeden provaz, věděli co chceme a co pro to obětujeme a v tom byl úspěch. Ještě nikdy jsem nezažil takovou oddanost pro tým. Byli jsme vážně super parta. Tým je totiž tak silný jako jeho nejslabší článek!
Kde ses učil základům volejbalu a kolik Ti bylo tehdy let? Na kterém působišti jsi získal většinu umu, který v současnosti uplatňuješ?
Volejbal, to pro mě byla velká neznámá, v tu dobu jsem hrál tenis, ale začal být problém co tenis a zima? Bylo mi asi 13 let, už docela pozdě. Za to, že jsem začal hrát volejbal, vděčím svému tátovi, který mě k tomu doslova dokopal. Chtěl jsem chodit do volejbalu tady v Lanškrouně, ale prý měli plno, tak mě nevzali a proto jsem poprvé začal pinkat s balónem v nedalekém Žichlínku. Tady to bylo zajímavé, moc rád na to vzpomínám, kluci o 3 roky starší, ale v tom to bylo. Zde byl mým prvním trenérem pan Richard Adam. Nakonec mě ale do Lanškrouna vzali a trénovala mě paní Kolderová a pan Janisch. Tady jsem hrál první turnaje a mistrovská utkání, ale pořád jsem nezanevřel na tenis, který jsem začal hrát za Českou Třebovou. A proč to nespojit, rovnou jsem přestoupil i volejbalově. Od tohoto okamžiku si myslím, že jsem začal volejbalovou cestu. Tady mě hodně věcí naučil pan Šiller s panem Vašinou, těch si vážně moc cením. Ti mi dali jak volejbalově tak do života hodně. V České Třebové se mi hodně dařilo a z toho pramenila nakonec i pozvánka do národního týmu. Zde je trenérem pan Juda - to mi také dalo hodně zkušeností. No a netrvalo dlouho a přišla pozvánka od pana Licka z Odolky. To nešlo odmítnout. Nastupoval jsem do prvního ročníku, tak jsem spojil rozumné s užitečným. Odchod z Třebové byl těžký, trenéři mě nechtěli pustit, ale nakonec jsem skončil v Praze.
Já osobně Tě znám jako tenistu i jako volejbalistu a dobře si pamatuju na dobu, kdy ses rozhodoval, čemu se věnovat naplno. Proč zvítězil volejbal?
To máš pravdu, dokonce jednu sezónu se mi v tenise docela dařilo, ale nešlo to stíhat, chodit do školy v Lanškrouně a hrát volejbal a tenis v České Třebové, to vážně nešlo. Pramenilo z toho těžké zranění kotníku. Tátovi se nelíbilo, že chci končit s tenisem, ale přišla nabídka z Prahy a vše bylo jasné, co zvítězí.
Jaká byla vlastně cesta do Odolky?
Cesta do Odolky z mého pohledu byla vlastně velmi lehká. Žichlínek - Lanškroun - Česká Třebová - Odolka, to celé bylo až neuvěřitelně rychlé, něco málo přes 2 roky. Ale uchytit se v Odolce, to bylo moc a moc těžké. Teď jsem tu druhým rokem a mé postavení je velmi dobré. Doufám, že si to nepokazím. Na začátku jsem byl sice kluk z nároďáku, ale pražáci jsou prostě pražáci. Doopravdy bylo moc těžké zapadnout do kolektivu. Nové prostředí, lidé a ještě se starat o to, abych měl co jíst (smích). Stálo to ale za to. Vážně toho nelituji!
Vím, že se v poslední době věnuješ i plážovému volejbalu, společně jsme i párkrát trénovali, budeš se mu věnovat i nadále?
Jasně, beach to je na dlouho, to se nedá ani popsat. Je to něco krásného, písek, pěkné počasí, super lidi a ta volnost. Při zápase spoléháš jen sám na sebe a na svého parťáka. Nikdo tě netrénuje, jen ty sám. Úplně jsem tomu propadl. Párkrát jsme spolu Žbyňďo trénovali, to máš pravdu a musím říct, že Žbyňa není žádný béčko. Je moc dobrý volejbalista, "bíčař" a samozřejmě i kámoš! Chtěl bych se nadále věnovat beachi se svým parťákem Alešem Skipalou z České Třebové, ale je to velmi těžké. On je v Třebové, já v Praze a ještě oba na gymnáziu, vážně moc času nezbývá, ale věřím tomu, že to zase zvládneme.
Kolik jsi v beach volejbalu vystřídal parťáků a s jakými úspěchy?
Zatím jsem hrál jen s jedním parťákem a to s Alešem Skipalou a nemůžu si stěžovat. Je to můj nejlepší kamarád, hráli jsme spolu šestkový volejbal za mého působení v České Třebové. Zatím jsme beach hráli jen jednu sezónu a hned jsme byli 3. na mistrovství republiky kadetů. Což bylo úžasné. Tak jsem moc zvědavý na další sezónu.
Jak zvládáš studium při takovém sportovním vytížení?
Aha, kápnul jsi na to. Chodím na sportovní gymnázium v Praze. Je to vážně záhul. První ročník byl děsný, taky jsem ho udělal s odřenýma ušima, ale udělal. Druhý ročník je už lepší, ale stejně přežívám. Je toho moc. Trénuji 8x týdně, ráno před školou a potom ještě odpoledne po škole a o víkendu jsou zápasy. Prázdniny neexistují, to máme soustředění.
Zbývá Ti čas i na ostatní koníčky?
Abych řekl pravdu, vážně moc ne. Sám pro sebe mám volný jen červenec, jinak zbývajících 11 měsíců samý volejbal a volejbal. Takže když mám volno, jednu na dovolenou k moři, jsem s kamarády a na ten zmiňovaný tenis zbyde čas tak 3x do roka. Samozřejmě, že když člověk chce, tak si čas udělá na cokoliv.
S jakým cílem či plánem jdeš do příští sezóny?
Příští sezóna bude velmi důležitá a ukáže, zda na to do budoucna vážně mám nebo ne. Přecházím totiž do juniorského týmu pana Maliny do USK Praha, který patří mezi absolutní špičku v našem juniorském volejbale. Je to tým, který byl za poslední 3 roky pokaždé mistrem republiky. Tak bude velmi důležité, jestli se na svém postu univerzála prosadím nebo ne, ale věřím, že když budu nadále do volejbalu dávat vše, že se to podaří. Jen bych si přál, abych byl zdravý, protože letošní sezóna byla sice nejúspěšnější, ale také nejsmolnější. Způsobil jsem si dvě zranění kotníku, ale vždy jsem se dokázal na velké akce připravit. Hlavně také škola je hlavní plán do budoucna. Bez školy to nepůjde.
Doufám, že si někdy dáme pořádnej "mač" v tenise?
Jo Zbyňďo, to bych si taky přál, ale ty jsi byl vždy moc dobrý a pokaždé jsi mě porazil, ale určitě to někdy zrealizujeme. Teď mě ale napadlo, moc bych si přál mít čas na lanškrounského debla. To by byla podívaná si zahrát proti sobě.
Volný čas bych Ti Martine přál, ale aby Tě ta podívaná nezklamala. Na tenis si s Tebou ještě věřím, možná proto, že se k němu dostaneš 3x do roka, ale v deblech bych Ti už těžko byl zdatným soupeřem. Dík za rozhovor.
(ZbJ)


   
  Martin Klusoň (29 let, Choceň) ... 19. března 2004  
   mistr republiky v míčovém sedmiboji dvojic 2005
   vícemistr republiky v míčovém sedmiboji dvojic 2004
   vítěz Letní Sedmy 2004
   vítěz Vánoční Sedmy 2003
Martine, já osobně Tě znám jako volejbalistu Chocně a ze společných tréninků si pamatuji, že jsi krom jiného vynikal výbornou fyzickou kondicí. Provozuješ jiné sporty kromě volejbalu?
Já jsem od 11 let především aktivní basketbalista, s volejbalem jsem začal až v 19 letech na VŠ, nyní hraji krajskou soutěž za Choceň A. V dětství jsem zkoušel také fotbal, ale v tom jsem díru do světa nikdy neudělal a zůstal jsem v hale.
Kterému sportu dáváš přednost, když se musíš rozhodnout pouze pro jeden?
Vždycky jednoznačně košíkové - jako tým jsme spolu od 11 let, máme výbornou partu a držíme spolu i mimo sport.
Máš oblíbený jiný sport, ke kterému se zas tak často nedostaneš? Ptám se proto, že u mě jednoznačně vítězí soft tenis (líný tenis), ale žádných pravidelných zápasů se neúčastním.
Jsem spíše halový typ a rád si zahraji cokoli. Nemám rád posilovnu. V létě chodím hrát hodně líný tenis a účastním se míčových sedmibojů.
Jakého sportovního úspěchu si nejvíce ceníš?
Asi druhé místo na Akademickém mistrovství republiky v košíkové, kdy jsem si zahrál s bývalými reprezentanty Vladanem Vahalou a Pavlem Zajícem.
Lituješ naopak nějakého rozhodnutí, které se váže ke sportu?
Neřekl bych, že lituji, ale mohl jsem být dnes třeba někde jinde, kdybych v 18 letech přijal nabídku Tesly Pardubice a šel tam hrát 2. ligu v košíkové. Já jsem tehdy nebyl přesvědčen, že se budu sportem živit, navíc jsem se dostal na vysokou školu a měl před sebou jiné cíle.
Jsi už dvojnásobným účastníkem Lanškrounské Sedmy, kdy jsi v létě skončil s Pepou Kvapilem na druhém místě a v zimně jste zvítězili. Jak jsi se o lanškrounském sedmiboji dozvěděl?
O tomto bezvadném turnaji jsem se dozvěděl přímo od Tebe - z Tajmu. Na Tajm jsem dostal kontakt od kamaráda volejbalisty, který sleduje veškeré volejbalové výsledky, a zrovna jsi tam měl plakát a ..., dopadlo to takhle.
Určitě jezdíš na sedmiboje jinam, jakou má podle Tebe sedmiboj v Lanškrouně úroveň?
Na sedmiboje jezdím třetím rokem. Úroveň rozhodně není špatná. Některý sport je velice dobře obsazen (nohejbal, tenis, volejbal), jiný na tom je hůř (basketbal). Rozhodující je rozlosování. Perfektní je organizace.
Přijedeš na lanškrounské turnaje míčového sedmiboje i letos?
S Pepou se chystáme, i když konec června je velice žádaný termín i na jiné turnaje. Budeme-li v pohodě, dáme jednoznačně přednost Lanškrounu. Rádi bychom obhájili výborné výsledky.
Vím, že jsi několikanásobný účastník mistrovství republiky v míčovém sedmiboji, vždy se turnajů účastníš se stejným partnerem?
To ne. S Pepou zatím jezdíme pouze do Lanškrouna. Jsme kolegové ze zaměstnání a při sedmiboji se skvěle doplňujeme, i když si myslím, že nemáme žádnou excelentní disciplinu. Já hraji košíkovou, v létě volejbal, on hrál aktivně kopanou a velice dobře tenis - nemáme společný sport. Na republikové sedmiboje jezdím s kamarádem, který hraje se mnou košíkovou a dříve volejbal a stolní tenis.
Čím je mistrovství republiky výjimečné?
Není tam slabých dvojic a slabých disciplin. Jezdí tam nejlepší tři z jednotlivých sedmibojů v republice, už kvalifikace na tento turnaj je úspěch. Není jednoduché tam vyhrát aspoň jednu disciplinu. Tady více než kdekoli jinde rozhoduje los a pevné nervy. S parťákem si věříme na volejbal a košíkovou a ani v jedné disciplíně jsme se nedostali do semifinále. Před 2 lety se nám podařilo vyhrát házenou a skončili na celkovém pátém místě. To jsme brali jako obrovský úspěch, loni jsme skončili až sedmnáctí.
Roste konkurence nebo se výkonnostní úroveň soupeřů nezvyšuje?
Já si myslím, že konkurence se nezvýšila. Hodně dělají zkušenosti, chytrá hra hlavou, pevné nervy a trpělivost.
Která ze sedmi disciplín Ti vyhovuje nejvíce a kterou bys raději vynechal či nahradil?
Věřím si na tahané debly, házenou a košíkovou. K mým horším disciplínám patří nohejbal a tenis.
Jaké máš plány do budoucna s ohledem na sportovní činnost?
Je mi 29 let, rád bych ještě vydržel pár let hrát košíkovou. Rád bych se zaměřil na smíšené tahané debly. Chtěl bych si domluvit nějakou šikovnou partnerku a objet pár turnajů, abychom získali body do mistrovství republiky a mohli se ho zúčastnit. Nevíš o nějaké??? Jinak již 5 let trénuji košíkovou - chlapce na základní škole a letos v červnu mám dělat trenérský kurz, takže v budoucnu vidím své uplatnění i jako trenér mládeže.

Na závěr bych Ti chtěl Zbyňďo popřát mnoho pozitivní energie do dalších let, věřím, že se v létě opět uvidíme. Ať Ti vydrží pracovní nasazení, protože si myslím, že Tajm funguje perfektně, jsem jeho stálým čtenářem a neviděl jsem lepší web podobného druhu. Ahoj a zdravím všechny sportovce na Tajmu!
Děkuji za rozhovor (ZbJ)
O šikovné partnerce vím už dlouho, ale tu nedám.


  Libor Tomiška (VK Lanškroun) ... 5. prosince 2003  
Libore, řada lidí si už bez tebe nedovede oddíl lanškrounského volejbalu představit. Jak dlouho se volejbalu věnuješ ať už jako hráč, trenér či funkcionář?
Volejbal jsem začal hrát v roce 1964 za žáky TJ Lanškroun. Můj první trenér byl pan Miroslav Hejl, kterému vděčím za to, že se mi volejbal stal koníčkem na celý život. Byl to pan Hejl, který mě přivedl k trenérské práci. Když byla nouze o trenéry (která je ostatně dodnes), šel jsem trénovat žákovské družstvo, hrající okresní přebor. To bylo na jaře roku 1968. V srpnu jsem odešel na vojnu, kde jsem mimo jiné hrál krajský přebor za Duklu Piešťany. Po návratu z vojny v roce 1970 jsem se pokoušel hrát za lanškrounské družstvo mužů, které v té době hrálo špičku Východočeského krajského přeboru. V té době končili v dorostu hráči jako Petr Morávek, Mirek Horáček, Karel Fiala .... a na ty jsem neměl. A protože s těmito hráči odešel od dorostu i jejich trenér a k dalším klukům nikdo nebyl, spadl jsem do toho znova. Takže odpověď: Pravidelně trénuji družstva mládeže od roku 1970 tj 33 let.
V jaké roli jsi se cítil či cítíš nejlépe?
Jednoznačně v roli trenéra. Funkcionařím jenom z nutnosti.
Jaká družtva jako trenér vedeš v současné době - buď sám nebo společně s někým?
Jako trenér vedu sám družstvo juniorek hrajících 1. ligu, "B" družstvo starších žákyň, hrající krajský přebor. Spolu s Olinou Hradilovou mladší žákyně, hrající též krajský přebor.
Prvoligové družstvo lanškrounských juniorek jsi převzal až letos. Byl to osobní záměr nebo tě k tomu dovedly okolnosti?
Dovedly mě k tomu okolnosti. Nebyl prostě kdo a pustit tuto soutěž vzhledem k veliké základně žákyň by byl hřích. Holky jsou zodpovědné a tuto soutěž si vzaly za svou, čemuž odpovídají i výsledky. Zatím jsem spokojen.
Jaké cíle a plány máš s jednotlivými družstvy?
Asi né moc skromné. V lize juniorek být do třetího místa a krajské přebory mladších a starších žákyň vyhrát a dělat konkurenci našemu "A" družstvu v lize ..., ten poslední plán je pouze žert, neboť správní rada rozhodla pro příští rok o změně kategorií u děvčat, což nás hodně poškodí.
Kterého úspěchu si vejvíce ceníš?
Po sportovní stránce přeborníka ČSSR žákyň v roce 1988 a přeborníka ČSFR mladších dorostenek v roce 1990. V práci funkcionáře nového zázemí na volejbalových kurtech a vznik volejbalových sportovních tříd na ZŠ Dobrovského.
V Lanškrouně má volejbal již dlouholetou tradici. Ale úspěchů dosahuje především v dívčích a ženských složkách. Proč si myslíš, že tomu tak je?
V dívčích složkách nebyla pauza a plynule se navazovalo na práci Zdeňka Hainzla, Mirka Bohma, Miloše Morávka a mnoha dalších... U kluků se většinou pracovalo jen s jednou partou a nebyla a není návaznost. A taky se pánům volejbalistům do trénování svých následníků(ani synků) nikdy moc nechtělo. Nakonec to musely vzít do ruky ženský ... Romana Kolderová, Eva Mrázová.
Máš nějaké nesplněné přání, které se týká volejbalu v Lanškrouně?
Týká se to právě chlapecké složky, aby byla podobná návaznost jako u děvčat. Snad se to i díky sportovním volejbalovým třídám na ZŠ Dobrovského bude dařit.
Děkuji za rozhovor (ZbJ)


E-mail www.Tajm.cz - Lanškrounská doména sportu © Copyright 2001-2019, ZbJ